Naše mise

Pojďte s námi sdílet náš příběh a tím inspirovat a motivovat ostatní

Rok 2012 založení Srdíčka z.s. a dětské centrum SRDÍČKA

V roce 2012 založila Michaela Chudobová neziskovou organizaci SRDÍČKA a současně i RODINNÉ DĚTSKÉ CENTRUM pro děti, jež byly odmítnuty ve státních školkách pro jejich dosavadní nepřizpůsobivost, či zdravotní, nebo psychické problémy. Práce s dětmi byla prioritně vedena přes vnímání hudby a dramatiky, což bylo pro ně stavebním kamenem, ale také přes přírodní pobyty, vnímání důležitých životních hodnot a vztahu k přírodě. Postupně tato práce přinesla své výsledky, které byly oceněny jak rodiči, tak MŠ, do kterých centrum SRDÍČKA předalo do předškolní výchovy přizpůsobivé, citlivé, plně připravené, psychicky odolné a vnímavé děti.

2017 projekt ANASTASIS

Po ukončení dětského centra Srdíčka se zrodil nový a mnohem širší projekt ANASTASIS, který založila v roce 2017 Michaela Chudobová s Gabrielou Boštíkovou a se svou rodinou. Jednalo se v podstatě o další rodinný projekt, kde jí velkou oporou v samotných počátcích byly také její dcery. Dcery prokázaly své nadání v oblasti fotografie, uměleckého líčení a videí. Na textování písní se podílela také její nejlepší kamarádka z dětství Markéta Sýkorová. Jádrem projektu se stala hudebně- dramatická přípravka, která sloužila 2 roky dětem, které se seznamovaly poprvé s hudební i dramatickou přípravou, ale také se smyslem projektu. Na prvotním vývoji projektu se podílely prioritně děti prvního stupně ZŠ.

Z práce se stává poslání

Smysl projektu už nebrala Michaela Chudobová a Gabriela Boštíková jako svou práci, ale jako své poslání. Děti milují příběhy ve kterých nachází moudrost, vzdělávání, svět fantazie, společné sdílení, komunikace, setkávání se, přátelství a děti samozřejmě milují také učení formou her a pobytů v přírodě.

Michaela původně plánovala sestavit s dětmi písně o krásách a důležitosti přírody a proto na toto téma s dětmi často velmi živě diskutovala.
Překvapením se jí stal neutuchající zájem dětí o toto téma. Děti samy vyvolávaly diskuze také o tom, jak člověk přírodu ničí.

Pochopila, že děti přírodu milují a rozhodně nejsou lhostejní k tomu, v jakém stavu se nachází. Ne jednou potlačovaly s Gabrielou před dětmi tajně slzy, když jim děti popisovaly, jak se v dnešní společnosti necítí bezpečně, jak je trápí stav přírodního prostředí (planety) a že mají strach o svou budoucnost.

Děti autorku samy začaly vést k sestavení příběhu

Tehdy se rozhodla, že všechny dětské pocity a obavy z tohoto světa zhudební. Ve spojení s dětmi začala systematicky skládat a tvořit písně do příběhu, který má za úkol poukázat na povrchnost lidského vnímání. Cítila, že tímto příběhem chce vyburcovat veřejnost a probudit lidské svědomí k tomu, aby začaly přemýšlet o důležitosti rovnováhy mezi konzumním a přírodním světem, ale prioritně o budoucnosti nastupující generace.

Později se nebála manifestovat také své vlastní filozofické myšlenky o stavu světa. Zrodili se tak dvě mystické postavy pán temnoty, jež uctívá světskou povrchnost a paní láska, která věří probuzení lidských srdcí. Pohledy nadpozemských bytostí jí tak umožnily využít veškerá témata, která děti trápila a o kterých se zmiňovaly.

Přidává se mládež a studenti uměleckých škol

Do projektu se začala postupně přidávat i talentovaná mládež ze středních škol, kterou zkrátka bavilo tvořit, tančit a zpívat, ale i začínající umělci z hereckých a pěveckých konzervatoří, nebo jiných uměleckých škol. Příběh tak postupně dostával svou nynější podobu a z původně plánovaného, dětského představení se stal silný příběh se silným motivem o probuzení lidského svědomí a zodpovědnosti za stav nynějšího světa. Děti zůstaly a i nadále jsou pilířem celého projektu. Jsou to právě ony, kdo se ve své skutečné opravdovosti dotýká lidských srdcí a spouští slzy u dospělých diváků.

Přidávají se lektoři

Projekt zaujal i další zkušené lektory ať herectví, či zpěvu, kteří se k projektu připojili. Projekt cestou svého osudu získal i skvělou režisérku Věru Lapshevu, která dává ruku v ruce s Michaelou Chudobovou prostor zkušeným, talentovaným mladým profesionálním umělcům, kteří již hrají v divadlech. Mnoho talentovaných mladých umělců se podílelo příkladně na sestavení choreografie, koncertů, ale i dramaturgie.

Co z toho nakonec vzniklo?

Tak vznikla postupně týmová umělecká práce, kde se dá jen těžko určit kdo je čeho autorem. Jedno je však jisté, jedná se o projekt, ve kterém došlo k duševnímu propojení dospělých, dětí a mladých lidí. Projekt, ve kterém nejde jen o umění, ale o skutečnou odvahu a nebojácnost svého vlastního vyjádření, o přátelství, posuny v oblasti vzájemného porozumění, ale i posuny v rámci umění.

Výsledkem je vzájemné propojování se mladých umělců z týmu Anastasis, kteří se nebojí tvořit i své vlastní autorské projekty, jež nejsou jen hereckým laciným představením, ale nesou v sobě různě silná, aktuální témata (např. drogy, závislosti, původy, která spouští traumata atd.)

Třešní na dortu je také to, že projekt Anastasis vytvořil i několik párů a dokázal proměnit přátelství na partnerský vztah. Zkrátka vznikl živý projekt, který není jen o umění, ale skutečně o životě, který v něm také prakticky probíhá a tak se nejedná jen o umělecké ztvárnění příběhu, ale i příběh, který je živý a ovlivňuje lidské životy dětí, mladých lidí, ale i dospělých. Sami tak následně mohou posoudit vlivem vlastních zkušeností, jak je to s těmi hodnotami lidského života o kterých hrají a zpívají.

2024 projekt pro MATEŘSKÉ ŠKOLKY – DĚTI DĚTEM

Michaela cítí však své prioritní poslání především v dětských projektech, které se snaží rozšiřovat i do MŠ. Pochopila, jak děti vnímají současnost, jak se cítí ve svých rodinách, ve škole, ve školce, jak málo času mají děti na hraní, jak touží být mnohem více v přirozeném kontaktu s přírodou a nepochybně ji překvapilo především to, jak je trápí zoufalý stav naší planety a tím, jak vnímají svou budoucnost.

Láska k umění, k dětem, ale i k přírodě byla silnou motivací dál rozvíjet projekt, který bude poukazovat na to, že je naprosto nezbytné změnit způsob myšlení a vnímání lidské společnosti. Projekt Anastasis poukazuje na to, že již nelze dále přehlížet nejen nerovnováhu mezi konzumním a přírodním světem, ale také nastavení systému lidského světa, který vede planetu pomalu k zániku a tím i budoucnost našich dětí. Pro děti je moc důležité cítit naději, že je čeká dobrá budoucnost, podporuje to v nich tak snahu hledat řešení a způsob, jak se na tom podílet.

Motivací tedy není jen tvořivá, umělecká práce s dětmi a s mladými lidmi. Základem tvorby uměleckého projektu ANASTASIS jsou vztahy v lidské společnosti, ale i vztahy mezi lidskou společností a přírodou. V projektu se příliš neplánuje…vše vzniká v daném přítomném okamžiku a vlivem přicházejících příležitostí, nápadů a dalších zájemců, kteří mají zájem se podílet na tomto projektu a jeho poslání. Mezi tyto lidi patří nepochybně i zvukaři, kameramani, lidé pomáhající s propagací a nebo technikou.

Michaela sama netušila, kam se až projekt posune a do jaké míry se bude prohlubovat jeho záměr a poslání. Obrazy děsivé budoucnosti berou našim dětem radost a motivaci žít a to by mělo být silným alarmem a výzvou pro dnešní společnost, aby se začala více a vážně o tuto problematiku zajímat.

Proto vznikl projekt ANASTASIS ve kterém jsme začali společně tvořit! Formou umění se snažíme posouvat hranice našeho vnímání i myšlení a předávat lidem kolem nás jako poselství.

Každý máme svou jedinečnou cestu. Možností, jak tyto cesty propojit a tvořit společně, je nepřeberně.
Projekty Anastasis jsou postaveny na lásce k umění, k dětem, ke skutečným životním hodnotám, k přírodě a životu. Každý projekt obsahuje důležité myšlenky a velká témata. Systém dnešního světa je nastaven tak, aby nevznikaly situace, které člověka vedou k tomu, aby přemýšlel o světě a jeho smyslu.
My tyto situace vyhledáváme!